Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rok se s rokem sešel a VLADIMIR 518 se vrátil na náplavku řeky Radbuzy. Minulý rok mu tu podklady pouštěl Sifon z WWW a výsledek byl minimalističtější a o poznání industriálnější, než kdykoliv jindy, nyní má za zády Mika Trafika. Tato skálopevná jistota ale neznamenala, že set by byl stejný jako kdykoliv předtím, kdy jsem VLADIMIRA za poslední rok, dva viděl. Krom toho, že přibyly nové skladby, jako například „VICE“, jsou oprášeny i některé starší pecky, které jsem už v setu dlouho neslyšel.
Stoprocentně zůstává genius loci místa pod mostem, kde se ukládají plzeňští bezdomovci. Sem už poněkolikáté vtrhnul Big Boss gang a pár stovek jeho fanoušků. Najdete tu ale i původní obyvatele podmostní rezidence. Jeden z nich křepčí v první řadě se salámem v ruce, VLADIMIR to vtipně, ale bez zbytečného trefování komentuje. Mnohem ostřejší je v komentářích věnovaných vzrůstu xenofobie ve společnosti, které uvozuje otázkou, kdo z přítomných viděl poslední klip PSH „Fuck Off“. Odpovědí je téměř stoprocentní les rukou. Je celkem zřejmé, že témata textů, která v minulosti tu a tam probleskla ve věcech jako „V Čechách je všeho fajn“ nebo „Tak to mám rád“, se začínají čím dál tím víc prosazovat a VLADIMIR i PSH se budou stále více vyjadřovat k sociálním nebo politickým tématům.
Pro mě velmi vítaným kořením setu jsou pecky, které dává VLADIMIR nasucho bez podkladů. Dnes přesvědčil o tom, že se tak dá vystřelit třeba kultovní feat s Hufo Toxxxem „Meleme meleme kávu“. Přídavkem je skladba, která zazněla na počátku, tedy „Já to říkal“. Po ní už se stojí fronta na selfíčka s oběma hlavními aktéry večera, až je mi VLADIMIRA trochu líto, že se nemůže po koncertu vypařit někam do klidu. Volně parafrázováno z posledního textu PSH „čím jsem starší, tím jsem tvrdší“, já dodávám i lepší. Koncerty mají vždy náboj, charisma a jen stěží bych na domácí scéně hledal figuru, které čtyřicítka klepe na dveře a dokáže na prknech před stovkama teens diktovat takovým způsobem.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.